Historie společnosti

Společnost Karosa má dlouholetou tradici v automobilovém průmyslu. Historie výroby silničních vozidel ve Vysokém Mýtě se začala psát již v roce 1895, kdy Josef Sodomka (1865 – 1939) založil firmu "První východočeská výroba kočárů Josefa Sodomky".

1. Východočeská parostrojní výroba kočárů J. Sodomka ve Vysokém Mýtě

Firma dosahovala značných úspěchů v oblasti karosářských studií i vlastních karosérií. Mezi významné karoserie patřily například Lancia Astura 1934, nebo Aero 50 „Arizona“ 1939.

Podle Sodomkových výkresů byla v roce 1928 zhotovena první autobusová karoserie na podvozku Škoda 125 s kapacitou pro čtrnáct cestujících a další karoserie autobusů na podvozcích Praga, Škoda, Tatra, Walter. Do konce roku pak bylo v továrně vyrobeno celkem šest autobusů z nichž jeden tzv. „lázeňský“ dostal do vínku otevřenou karoserii.

V letech 1928–1936 pokračovala kusová výroba autobusů, jejichž podoba respektovala individuální přání zákazníků. Stavěly se na podvozcích Škoda, Praga a Walter, jeden byl vyroben na podvozku Graham. Do roku 1936 jich opustily brány továrny čtyři desítky.

Díky státním zakázkám mohlo být v roce 1937 vyrobeno dvanáct stejných karosérií na podvozcích Tatra 82, které o rok později následovala série sedmnácti autobusů pro ČSD postavených na podvozcích Škoda 606 DN. Jedno z těchto vozidel, určené pro linku Praha – Karlovy Vary, dostalo podobu luxusního autokaru.

Roku 1938 začala výroba autobusů na podvozcích Praga NDO v úpravách pro využití v městské dopravě a pro zájezdy. První dodávky byly určeny pro Elektrické dráhy v Brně a v Olomouci, zatímco hlavním zákazníkem během války se staly Českomoravské dráhy (ČMD). Smíšenou dřevo-kovovou konstrukci, používanou na začátku výroby, vystřídala postupem času konstrukce celokovová. Významnou zakázkou pak byla série padesáti autobusů určených pro účastníky XI. všesokolského sletu, jenž se konal v roce 1948 v Praze. Vozy byly vybaveny dvěma širokými čtyřkřídlými, pneumaticky ovládanými dveřmi, a automatickými 5-ti stupňovými převodovkami Praga-Wilson. Celkem vzniklo ve Vysokém Mýtě 195 autobusů typu Praga NDO.

Během let 1939 a 1940 opustilo brány Sodomkovy továrny sedm linkových autobusů vyrobených na podvozcích Tatra 24/67 a šest luxusních autokarů postavených na podvozcích Tatra 24/58. Aerodynamické tvary těchto autokarů byly bezesporu jedním z vrcholů Sodomkovy práce v oblasti autobusových karoserií, a rovněž jejich interiér se mohl pochlubit na svou dobu velice přepychovým vybavením. Po květnu 1945 pak zřejmě v továrně vznikl ještě jeden autokar Tatra 24/58 určený pro město Olomouc. Celkové množství autobusů vyrobených na podvozcích Tatra 24 dosáhlo čísla čtrnáct.

Podvozky Škoda 706 N byly roku 1940 použity při výrobě deseti autobusů pro Českomoravské dráhy (ČMD) vybavených podélně umístěnými sedadly pro přepravu cestujících na kratší vzdálenosti. Na prakticky stejných podvozcích pak roku 1945 vznikly vozy Škoda 706 ND, pouze s tím rozdílem, že byly prodlouženy v rozvoru z původních 4.600 mm (706 N) na 5.400 mm (706 ND). Autobusů tohoto typu se vyrobilo celkem 20 kusů.

Od roku 1942 probíhala výroba menších autobusů Praga RN vybavených benzinovým motorem a určených pro Českomoravské dráhy (ČMD). Stejné vozy se pak v dalších letech dodávaly i jiným zákazníkům, např. elektrickým podnikům zajišťujícím městskou dopravu. Při jejich výrobě se zpočátku používala smíšená dřevo-kovová a později již celokovová konstrukce. Celkem jich vzniklo 162.

Protektorátní vláda si v roce 1942 objednala sérii padesáti autobusů Škoda 706 GN (GND) s plynovým agregátem a Sodomkova firma se s vestavbou plynového generátoru do karoserie vypořádala velmi esteticky. Autobusy byly dodávány Ministerstvu dopravy pro Protektorátní dráhy Čech a Moravy (ČMD–BMB), městským dopravním podnikům v Brně, Ostravě, Olomouci a Hradci Králové, a rovněž soukromým dopravcům.

Pro slovenské železnice vznikla v roce 1942 série autobusů zhotovených na německých podvozcích Saurer 4CP. V návaznosti na tyto dodávky si pak Československé dráhy (ČSD) na přelomu let 1945 a 1946 objednaly pro téhož zákazníka další série těchto vozů. Celkem jich na Slovensko putovalo asi dvacet.

V letech 1946 a 1947 vyráběla karosárna Josefa Sodomky autobusy na podvozcích Škoda 256 B. Tyto menší vozy vznikaly v několika variantách s podélnými nebo příčně umístěnými sedadly, na něž se vešlo maximálně 25 cestujících. Jejich hlavním odběratelem byly Československé dráhy (ČSD), ale zájemci se našli i mezi dalšími podniky a organizacemi v celé zemi, například Hlavné velitelstvo Národnej bezpečnosti v Bratislavě si jich zakoupilo 38. Čtyři autokary byly vyrobeny také pro Československé aerolinie. Celkem vzniklo nejméně 150 kusů těchto vozů.

V roce 1947 byla zahájena výroba autobusů na podvozcích Škoda 706 RO, která pokračovala i po vzniku národního podniku Karosa. Staly se hlavním produktem vysokomýtské továrny a během deseti let jich vzniklo 2.916 v provedení pro městskou, meziměstskou a dálkovou dopravu. Pro svou nenáročnost a spolehlivost se staly velmi oblíbenými v tuzemsku i v zahraničí, kam se vyvážela značná část produkce.

Dochází ke znárodnění firmy a mění se název Sodomkovy firmy, vzniká Karosa se sídlem ve Vysokém Mýtě.

Od roku 1954 se v národním podniku vyráběly horské autobusy Karosa T 500 HB, vozy střední velikosti s přepravní kapacitou 60 cestujících. Posláním tohoto projektu, realizovaného ve spolupráci s Tatrou Kopřivnice, bylo zajištění dopravy v náročných horských podmínkách. K vybavení třínápravových autobusů s polosamonosnou karoserií patřily vzduchem chlazené motory Tatra uložené v zadní části karoserie, což bylo v té době světově unikátní řešení. Do roku 1957 vzniklo celkem 524 těchto vozidel.

Na strojírenské výstavě pořádané v roce 1956 v Brně představila Karosa nový luxusní autokar Škoda 706 RTO postavený na modernizovaném podvozku z podniku LIAZ Jablonec. Vozidlo s mimořádně zdařilým designem, k jehož typickým prvkům patřily zaoblený tvar karoserie a velké prosklené plochy na bocích i na střeše, si získalo obdiv odborníků i laické veřejnosti. Sériová výroba těchto autobusů probíhala do roku 1971. Světová výstava v Bruselu v roce 1958 zažila premiéru luxusního autokaru s mimořádnou výbavou interiéru, jehož součástí byl kromě bufetu, šatny a rozhlasového zařízení také televizní přijímač. Autobusy RTO byly velice oblíbené a díky svým vlastnostem, k nimž patřil elegantní vzhled, spolehlivost a úsporný provoz, se staly legendou. Využívaly se také pro speciální účely, např. jako servisní vozidla, pojízdné prodejny, pošty, knihovny a rentgeny, či jako chirurgické autobusy. Jedním z progresivních prototypů vycházejících z řady RTO byl také kloubový autobus. V Karose se vyrobilo celkem 14.969 těchto autobusů v provedení pro městskou i pro meziměstskou linkovou a dálkovou dopravu, přičemž značná část produkce se exportovala do mnoha zemí v Evropě, Asii, Africe i jižní Americe.

Od roku 1965 se v Karose postupně rozvíjela výroba autobusů řady Š 11. Základní typ představovalo městské provedení, z něhož pak byly odvozeny linkové a dálkové varianty. Do vozidel se montoval ležatý motor Liaz, typ ML 634, umístěný spolu s převodovkou pod podlahou mezi nápravami. Jízdní vlastnosti autobusu významně zlepšovalo vzduchové pérování, jedinečné v rámci tehdejších světových trendů, a podobný „náskok“ měla ve světovém měříku i použitá unikátní technologie – celé vozidlo se skládalo ze šesti hlavních panelů, které byly samostatně vyrobeny, včetně dokončené povrchové úpravy a téměř kompletní výbavy. Hotové panely se na montážní lince sešroubovaly s příhradovým roštem a agregáty se zavěšovaly přímo do rámu karoserie. Toto konstrukční řešení a použití nové technologie znamenalo pro výrobu autobusů v Karose obrovský pokrok. Postupem času navíc vzniklo ještě několik dalších variant, například dálkový Evropabus s rotelem, různá servisní vozidla, bibliobus a také luxusní autokar ŠD 11 Superlux, jenž v roce 1969 sklidil velké uznání a získal druhou cenu na výstavě v Nice. V téže době byl vyvinut kloubový autobus, jehož se v ověřovací sérii vyrobilo 15 kusů. Celkem spatřilo světlo světa 26.669 autobusů řady Š 11, a z tohoto počtu putovalo necelých 20 % na export.

Novinkou roku 1969 se stal krátký sedmimetrový autobus postavený na podvozku Avia-Saviem v linkovém i dálkovém provedení. Menší série vozidel byla vyrobena v roce 1972 v úpravě pro Československý rozhlas v Praze a v Bratislavě. Celkem jich v Karose vzniklo třináct.

Úspěšné a oblíbené „ešemky“ nahradila nová typová řada 700, při jejíž výrobě se rovněž uplatnil systém panelové stavby. Základní inovace však spočívala v přemístění motoru a převodovky za zadní nápravu. Modernější konstrukce výrobku a dokonalejší technologie také v letech 1981–1990 umožnily další zvyšování objemu výroby až na čtrnáct vozů denně. Základním představitelem této řady se stal meziměstský linkový autobus Karosa C 734 vybavený motorem Liaz ML 636 s turbodmychadlem ve spojení s mechanickou převodovkou Praga. Na tento typ pak navázaly městské autobusy s automatickou převodovkou, příměstské autobusy s mechanickou převodovkou a meziměstské a dálkové autobusy. Koncepce řady 700 umožnila vyrábět na stejné montážní lince i kloubové autobusy. Od začátku sériové výroby v roce 1981 do jejího ukončení v roce 1999 opustilo brány závodu celkem 37.166 všech typů vozidel této řady.

V roce 1992 nabídla Karosa svým zákazníkům novinku v podobě luxusního dálkového autokaru LC 757 HD 12, jenž získal na výstavě Autotec v Praze zlatou medaili. Vůz se zvýšenou podlahou splňoval nejnáročnější požadavky na dálkovou přepravu osob a kromě klimatizace a dalších důležitých bezpečnostních prvků se mohl pochlubit rovněž luxusním vybavením, například kuchyňkou, ledničkou, toaletou a videosystémem. Pohonnou jednotkou, umístěnou za zadní nápravou, byl vertikální motor Cummins, později nahrazený Renaultem. Autokar o délce 12 metrů měl podle stupně své vybavenosti kapacitu 41–47 sedících cestujících a dosahoval maximální rychlosti 100 km/h. Do konce tisíciletí vzniklo v Karose 98 těchto vozů.

Privatizace přinesla významnou změnu - dnem 1.7.1993 vznikla Karosa, akciová společnost (1706 zaměstnanců) zabývající se výrobou autobusů. Ze zbylých závodů bývalého státního podniku Karosa se stávají samostatné privatizované podniky. Jednání Karosy s francouzskou firmou Renault V.I. vyústilo 2.11.1993 k vytvoření společného podniku. Renault získal akcie ve výši 34% a Evropská banka pro obnovu a rozvoj Londýn 17% akcií se staly významnými akcionáři firmy.

Sortiment dálkových autokarů vyráběných podnikem Karosa se v roce 1994 rozšířil o typ GT 11, jenž tvarově vycházel z luxusního autokaru Karosa HD 12. Během následujících dvou let dosáhla produkce těchto zájezdových autokarů čísla sedmnáct.

V tomto roce vyroben a přichází na trh autobus řady 900, kterých bylo vyrobeno 12 944 kusů. Ve znaku má již logo Renault.

Po privatizaci podniku v roce 1993 byl v Karose zahájen vývoj nové výrobkové řady 900, kterých bylo vyrobeno 12 944 kusů. Ve znaku má již ve logo Renault.. Šlo o modernizaci a přestavbu autobusů předchozí řady 700, která spočívala zejména v inovaci designu karoserie, poskytnutí většího pohodlí řidiči i cestujícím, a zvýšení kvality a životnosti vozidel. Významným přínosem byl také jejich ekologický provoz. Prvních deset vozů B 931 se prodalo již koncem roku 1995, a všechny další typy, tedy linkové, dálkové a turistické, se postupně představovaly na trhu v letech 1996 a 1997. Byly vybaveny šestiválcovými motory Liaz ML 636 či Renault, splňujícími ekologické předpisy Euro II, a dováženými převodovkami VOITH nebo ZF.

Dne 1. prosince 1999 vznikl z italské firmy Iveco a francouzkého Renault V.I. společný podnik s názvem Irisbus Holding S.L., který získal 94 % akcií Karosy, koordinující nákupy strategických komponentů, průmyslovou politiku a vývoj. Společnosti Iveco a Renault vytvořili sjednocením svých aktivit v oblasti výroby autokarů a autobusů podnik mezinárodního rozměru - druhého největšího výrobce v Evropě a přední společnost ve světovém měřítku. V této společnosti vlastní 50% Renault V.I. a 50% Iveco.

V rámci další inovace autobusů řady 900 došlo k prodloužení jejich délky na 12 metrů. V roce 2002 pak byla na montážní linku v Karose uvedena nová řada 950 s motory Iveco Euro III. Modernizace se však týkala též významné části podvozku i karoserie, takže inovace se projevila i u dalších agregátů, například ve vybavení meziměstských a dálkových autobusů kotoučovými brzdami, což výrazně přispělo k jejich bezpečnému provozu. Od července roku 2001 se všechny typy vozidel dočkaly ochrany proti korozi v kataforézní lázni. Výroba úspěšné řady 900 skončila v roce 2006 s celkovým počtem 13.071 vyrobených autobusů.

V roce 2002 zařadila Karosa do své obchodní nabídky novinku v podobě velkokapacitního třínápravového meziměstského autobusu Ares s délkou 15 metrů, jenž byl určen k přepravě 106 osob. Následujícího roku se výrobní řada rozšířila ještě o délky 12 metrů a 10,6 metrů. Vozy typu Ares byly vybaveny motory Renault splňujícími předpisy Euro III a německou převodovkou ZF. Do roku 2006 se jich vyrobilo celkem 303.

Od 1. ledna 2004, kdy se stoprocentním vlastníkem Irisbusu stalo Iveco, se podstatně rozšířily možnosti v obchodní politice i ve výrobě. Firemní konstruktéři se mohou výrazněji podílet na společných projektech, a výsledkem této synergie jsou dnes vyráběné autobusy Arway, Crossway a Récréo. Model Arway se vyráběl od roku 2005 v délkách 12 m, 12,8 m a 15 m. Od roku 2006 byly vyráběny meziměstské autobusy Crossway a školní Récréo v délkách 10,6 m, 12 m a 12,8 m plnící emisní limity Euro IV.

Dnem 1. 1. 2007 se zánikem názvu společnosti Karosa, a. s. nově vznikla společnost Iveco Czech Republic, a. s. Oficiálním znakem se stal motiv delfína

V roce 2007 byl představen částečně nízkopodlažní autobus Crossway Low Entry v délkách 12 m a 12,8 m, který se později ukázal být významným typem pro rozvoj společnosti. Vozidla určená pro městskou nebo meziměstskou dopravu mají zabudovaný šestiválcový motor Iveco s převodovkou ZF nebo VOITH, a design jejich karosérií je na špičkové úrovni. Jsou plně konkurenceschopné nejlepším světovým značkám a převážná část produkce z Vysokého Mýta směřuje také na export do řady evropských zemí. V roce 2008 proběhla modernizace vozů Arway, který se začal vyrábět také v délce 10,6 m. Do konce roku 2013 vzniklo celkem 18.786 těchto autobusů a jejich výroba pokračuje do současnosti.

V roce 2009 byla ve vysokomýtském závodě zahájena výroba dálkových luxusních autokarů Evadys H. Vozidla s délkou 12 a 12,8 m, a s kapacitou 55 a 59 sedadel pro cestující, poháněly motory Iveco Cursor 10 splňující emisní předpisy Euro V. Produkce tohoto typu byla ukončena v roce 2014 s počtem 180 vyrobených vozů.

Od roku 2010 se ve Vysokém Mýtě vyráběly městské nízkopodlažní autobusy Citelis, prostorné moderní vozy splňující nejnáročnější požadavky na pohodlí a bezpečnost cestujících. Vznikaly v délkách 10,5 a 12 metrů s klasickým naftovým motorem Iveco Cursor 8 či s pohonem na zemní plyn nebo jako karoserie pro trolejbusy. Do ukončení výroby v roce 2014 bylo přímo v závodě Iveco ČR vyrobeno 593 Citelisů. Od roku 2011 byl model Crossway LE doplněn o další délku 10,7 metrů.

85. výročí výroby autobusů ve Vysokém Mýtě. Vyrobeno již více než 116 500 ks.

„Nová značka Iveco Bus posiluje identitu tohoto podnikání spolu s ostatními mezinárodními aktivitami společnosti. Podporuje tak ještě více rozvoj a vnímání celé produktové řady autobusů jako jednoznačnou součást Iveco, zejména na trzích jakými jsou Evropa, Jižní Amerika a Čína, kde má společnost důležité postavení,“ píše se v oficiálním vyjádření společnosti. Závod ve Vysokém Mýtě je největším, který pro společnost Iveco autobusy vyrábí.

V květnu roku 2013 se oficiálním jménem značky stalo Iveco Bus a byl představen nový městský autobus Urbanway, který splňuje nejpřísnější emisní normy Euro VI. V říjnu téhož roku byla pod touto značkou na trh uvedena nová modelová řada meziměstského a příměstského autobusu Crossway. Projekt důležitý pro vysokomýtskou společnost trval více než 4 roky. Hlavním cílem vývoje bylo vyrábět kvalitní a spolehlivé autobusy, které v provozu přinesou zákazníkům zlepšení ekonomických výsledků. Poprvé v historii byl součástí vývoje náročný provozní test. Ještě před výrobou prvního autobusu dle požadavků zákazníka najezdily zkušební autobusy více než 2.000.000 km v těch nejnáročnějších podmínkách. Iveco Czech Republic, a. s. je jedním z největších zaměstnavatelů v regionu a aktivně se podílí na rozvoji města i celého regionu. Na výrobě až 17 autobusů denně se podílí téměř 3.000 zaměstnanců a další pracovní místa společnost vytváří díky spolupráci s mnoha dodavateli. Dnes je zřejmé, že autobusy z Vysokého Mýta obstojí v tvrdé konkurenci, o čemž svědčí spokojení čeští i zahraniční zákazníci.

120. výročí založení firmy Josefem Sodomkou.

Nový zájezdový autobus z Vysokého Mýta byl poprvé představen v České republice na veletrhu Czechbus 2016. Hlavními přednostmi nového Evadysu jsou bezkonkurenční všestrannost a provozní výnosnost. Dispozičně je Evadys propojením mezi modely Crossway a Magelys, a doplňuje tak kompletní řadu zájezdových autobusů Iveco Bus.

Nový Evadys byl speciálně navržen tak, aby uspokojoval rostoucí nároky regionálních a celostátních linek, stejně jako nároky turistické dopravy na krátké a středně dlouhé vzdálenosti – nároky zaměřené na špičkové služby kombinované pro linkovou i zájezdovou dopravu.

Jednoduše řečeno, nový Evadys je ideálně přizpůsobený cestám s častými zastávkami, pro něž se méně hodí klasické turistické zájezdové autobusy, ale které jsou zároveň dost dlouhé na to, aby vyžadovaly dokonalý výkon a komfort pro cestující.

Od roku 2017 se ve Výrobním závodě ve Vysokém Mýtě vyrábí model Crossway Low Entry Natural Power, tedy s pohonem na zemní plyn. 

IVECO BUS na letňanském veletrhu představil nový autobus Crossway Natural Power. Díky tomuto vozu IVECO BUS získal již potřetí v řadě ocenění “Sustainable Bus of the Year”.

Poprvé byl tento Crossway prezentován v říjnu 2018 na výstavě Autocar Expo ve Francii. Vůz získal cenu ‘Sustainable Bus of the Year 2020’ v kategorii meziměstských autobusů, a navázal tak na předešlé úspěchy vozů Crealis In-Motion-Charging a Crossway Low Entry Natural Power.

IVECO BUS dosáhl důležitého milníku předáním 40 000. autobusu řady Crossway společnosti Arriva, ke kterému došlo 26. srpna ve výrobním závodě ve Vysokém Mýtě. Tento nový rekord ve výrobě potvrzuje vedoucí postavení, které řada Crossway v segmentu meziměstských vozů v rámci Evropy zaujímá.

Crossway, který je evropským lídrem v meziměstské hromadné dopravě, především ve Francii, Itálii, Německu a východní Evropě, nyní trhá rekordy i s počtem 40 000 vyrobených vozů. Je velice oblíben jak u soukromých dopravců, tak i veřejných dopravních společností a zákazníky přesvědčuje rovněž svou rentabilitou a víceúčelovostí.

Akciová společnost Iveco Czech Republic si v těchto dnech připomíná 125 let od svého založení. V roce 1895 se začala psát historie dnešní výroby dopravních prostředků ve Vysokém Mýtě, když zde Josef Sodomka založil kolářskou dílnu. Příběh pokračoval výrobou kočárů, světoznámých a velmi elegantních osobních automobilů, praktických přívěsů a nástaveb, speciálních užitkových vozů a legendárních modelů autobusů od Karosy až po současnost. Firma přežila dějinné zvraty a četné vlastnické změny a dnes je se svojí značkou IVECO BUS významným výrobcem autobusů.
https://www.ivecocr.cz/novinky/pribeh-svetoveho-uspech

Řada CROSSWAY dosáhla nového rekordu s 50 000 vyrobenými autobusy. S tímto počtem vyrobených kusů je řada CROSSWAY celosvětovým meziměstským bestsellerem. Autobus CROSSWAY je velmi úspěšný nejenom po celé Evropě, ale také v Africe. Tento 50 000. kus je předán zákazníkovi ÖBB Postbus, největší autobusové společnosti v Rakousku a provozovateli většiny meziměstské autobusové sítě.

Za 15 let se autobus CROSSWAY stal měřítkem meziměstského segmentu. Řada CROSSWAY se všemi svými variantami (10,7, 12, 13 a 14,5 m) a motory poháněnými na diesel nebo na bioplyn, uspokojuje všechny potřeby zákazníků bez ohledu na jejich mise. Autobusy CROSSWAY jsou navrženy tak, aby kombinovaly provozní ziskovost, všestrannost a výkon, a jsou tak ideální volbou pro dopravní společnosti.

Výrobní závod IVECO BUS ve Vysokém Mýtě oslavuje v březnu 2022 150 000. autobus, který sjel z výrobních linek. Je to 127 let poté, co bylo v tomto závodě vyrobeno první vozidlo. Tato událost svědčí o kvalitě a efektivitě závodu, který se neustále vyvíjel a nyní se s výrobou CROSSWAY zařadil mezi etalony především v segmentu meziměstských autobusů.