Co je to Charta proti domácímu násilí?
Iveco Czech Republic, a. s. je hrdým členem charty a zavazuje se:
- Porozumět charakteristikám a specifikům domácího a genderově podmíněné násilí, jeho formám, dopadům na osobní i pracovní život, potřebám obětí a odlišnosti jejich situace od jiných znevýhodněných skupin zaměstnanců*kyň.
- Zvyšovat povědomí o domácím a genderově podmíněném násilí ve vlastní organizaci, mezi kolegy*němi a u široké veřejnosti.
- Interně i externě přispívat k nulové toleranci domácího a genderově podmíněného násilí.
- Vytvořit a podporovat otevřené, podpůrné a bezpečné prostředí, ve kterém je možné o zkušenosti s domácím/genderově podmíněným násilím hovořit.
- Implementovat interní směrnice, nástroje, školení a procesy pro relevantní týmy v organizaci tak, aby zaměstnanci*kyně dokázali rozpoznat a efektivně reagovat na situace, kdy je někdo z kolegů*yň ohrožen domácím nebo genderově podmíněným násilím, poskytnout jim podporu a podniknout kroky směřující ke zvýšení jejich bezpečí na pracovišti, v jeho okolí a zmírnění negativních dopadů násilí na jejich osobní a pracovní život.
- Spolupracovat s organizacemi, které poskytují služby pro oběti domácího a genderově podmíněného násilí a které mohou podpořit zaměstnance*kyně zažívající domácí nebo genderově podmíněné násilí.
- Přispívat k rozvoji sítě soukromých a veřejných společností a institucí, nevládních organizací působících v tématu domácího a genderově podmíněného násilí a dalších zainteresovaných subjektů, sdílet aktuální výstupy a zkušenosti v této oblasti a přispívat k rozvoji dobré praxe v oblasti podpory a ochrany obětí domácího a genderově podmíněného násilí.
Proč by měl zaměstnavatel řešit téma domácího násilí?
Výzkum organizace Opinium, 2019
51 % mezi těmi, kteří nikomu v práci neřekli, že jsou zneužívání, se stydělo o tom v práci promluvit.
38 % oslovených uvedlo, že se jim snížila produktivita práce.
22 % oslovených zmínila, že někdy přestali chodit do práce / vzali si dovolenou.
68 % obětí se cítila bezpečněji v práci než doma.
50 % zneužívaných prohlásilo, že u nich došlo ke snížení sebeúcty/sebědůvěry.
Typy domácího násilí
Domácí násilí často začíná různými formami psychického násilí, přičemž se později mohou přidávat i další formy (fyzické, sexuální, ekonomické) násilí. Cílem násilného jednání je získat a udržovat si kontrolu a moc. Přestože existují určité vzorce násilného jednání, zkušenost s násilím je vždy individuální a může zahrnovat i formy, které zde nejsou popsány. Následující body jsou ilustrativní a neobsahují přesný výčet všech forem domácího násilí. Souběžný výskyt některých forem násilí ve vztahu může být pro oběti velmi paralyzující a znemožňuje jim vyhledat pomoc či ze vztahu odejít.
Fáze násilného vztahu
Domácí násilí často začíná velmi nenápadně – např. psychickým znevažováním, kontrolou, izolací od okolí nebo ponižováním. Právě proto si oběť nemusí včas uvědomit, že se ocitla v ohrožující situaci. Pokud není násilí rozpoznáno a zastaveno v počátcích, má tendenci se stupňovat – opakuje se a jeho intenzita narůstá.
Domácí násilí může mít různé formy. Kromě nejviditelnějšího fyzického násilí se ale často vyskytuje i násilí psychické, sexuální, sociální nebo ekonomické. V praxi se jednotlivé formy obvykle prolínají, kombinují. Typickým znakem domácího násilí je snaha násilné osoby mít ve vztahu moc a kontrolu.
Důležité je porozumět dynamice domácího násilí. Neprobíhá totiž nepřetržitě – fáze vlastního násilí se střídají s obdobími relativního klidu, které mohou u oběti vyvolávat falešnou naději, že se situace zlepší. Tento cyklus zpravidla zahrnuje také fáze narůstání napětí.
Právě tyto faktory často znemožňují oběti odejít nebo vyhledat pomoc.
Pro zaměstnavatele je důležité chápat, že oběť domácího násilí nemusí násilí sama otevřeně přiznat. Signály mohou být nenápadné, ale jejich včasné rozpoznání a nabídka podpory mohou sehrát zásadní roli při přerušení cyklu násilí.
Nejčastější mýty domácího násilí
O domácím násilí koluje mezi lidmi řada mylných představ, které zlehčují jeho závažnost, přenášejí vinu na oběti nebo brání účinné pomoci. V následující části zmíníme některé z nich a vysvětlíme, proč jsou nepravdivé.
Mýtus č. 1 – „Kdyby to bylo tak hrozné, tak už v tom vztahu dávno není.“
Odchod z násilného vztahu je jedním z nejtěžších kroků. Oběť může čelit velkému strachu, existenční nejistotě, hrozbám (např. o odebrání dětí, dalšího násilí), psychickému vyčerpání nebo manipulaci. Je důležité si uvědomit, že většina vražd v kontextu domácího násilí se stane právě v období, kdy se oběť snaží odejít, a proto je důležité zajistit bezpečí během odchodu, ale i po odchodu. Domácí násilí totiž obvykle odchodem nekončí, jen nabývá jiných forem.
Mýtus č. 2 – „Domácí násilí je problém chudých nebo nevzdělaných lidí.“
Domácí násilí nemá sociální, profesní ani vzdělanostní hranice. Může se objevit v každém prostředí – u manažerů i manažerek, úředníků i úřednic, studentů i studentek či mezi zdravotnickým personálem. Rozdíl bývá jen v tom, jak snadno nebo obtížně je násilí rozpoznatelné.
Mýtus č. 3 – „Oběť si za to může sama.“
Za násilí nenesou odpovědnost oběti, ale osoby, které se ho dopouštějí. Násilí je motivováno potřebou ovládat, mít kontrolu a moc nebo získat něco na úkor druhého. Násilí je pak používáno jako prostředek k získání a udržení si této kontroly a moci. Oběti se často snaží násilí předcházet, „neprovokovat“, přizpůsobit se, vytvářejí různé strategie deeskalace násilných situací – přesto se cyklus domácího násilí opakuje. To dokazuje, že příčina nespočívá v nich ani v tom, co dělají – jde o rozhodnutí násilné osoby.
Mýtus č. 4 – „Domácí násilí to je až v případě, kdy dochází k fyzickým útokům.“
Domácí násilí může mít mnoho podob: psychické, ekonomické, sexuální, sociální. Někdy je fyzické násilí jen „špičkou ledovce“ – předchází mu měsíce či roky ponižování, kontroly, izolace nebo omezování.
Mýtus č. 5 – „Kdyby to bylo vážné, nahlásí to na policii.“
Strach z reakce násilné osoby, když se dozví, že to oběť někde nahlásila, nedůvěra, zpochybňování („Co jste mu řekl/a?“), nebo strach z opakovaných výslechů oběti často odrazuje od kontaktování policie. Oběť také může mít pocit, že nemá „dost důkazů“ – přitom např. i opakovaný nátlak, kontrola, výhrůžky, ničení věcí jsou formy násilí a oběť má právo, aby byly řešeny.
Mýtus č. 6 – „Násilí je problémem jen v soukromí.“
Domácí násilí má zásadní dopady i na pracovišti – oběť může mít potíže s koncentrací, čelit výhrůžkám v pracovní době, může být sledována nebo izolována. Zaměstnavatelé mohou sehrát klíčovou roli v nabídnutí podpory, zajištění bezpečí a odkázání na pomoc.
Mýtus č. 7 – „Člověk dopouštějící se násilí je vždy snadno rozpoznatelný – agresivní, hrubý.“
Mnoho z těch, kdo se dopouštějí domácího násilí, působí navenek přívětivě, společensky a úspěšně. Jejich chování se liší doma a na veřejnosti. To je jedním z důvodů, proč oběti těžko získávají důvěru okolí.
Proč jsou tyto mýty škodlivé?
- Zlehčují závažnost problému.
- Zpochybňují zkušenost obětí a odrazují je od hledání pomoci.
- Umožňují, aby se násilí dělo dál. Legitimizují chování násilných osob.
- Znesnadňují vytvoření bezpečného prostředí, budování důvěry a poskytnutí podpory nejen v zaměstnání, ale i v širším okolí.
Co může udělat zaměstnavatel
- Otevřeně pojmenovat realitu domácího násilí.
- Vyvracet mýty ve vnitřní komunikaci a školeních.
- Vytvářet důvěru tím, že se zaměří na porozumění, ne na hodnocení.
- Aktivně pomáhat obětem násilí.
Domácí násilí v číslech?
Podle dostupných statistik je u nás každoročně policii oznámeno v průměru 650 případů znásilnění. Policie rovněž řeší v průměru více než 500 případů týrání osoby žijící ve společné domácnosti a 75 případů vražd motivovaných osobními vztahy ročně, orgány sociálně-právní ochrany dětí každoročně registrují přibližně 2 500 případů domácího násilí v rodinách, kde vyrůstají děti. Každý rok je v průměru z důvodu domácího násilí ze svého domu vykázáno téměř 1 300 násilných osob.
Stali jste se obětí domácího násilí?
Uvědomění si problému je první krok. To, co prožíváte, není vaše vina. Nejste v tom sami — existují odborné, bezpečné a anonymní formy pomoci.
Jak začít situaci řešit?
Odborná pomoc
ELA (Employee Life Assistance)
ROSA – centrum pro ženy, z. s.
SKP‑CENTRUM, o. p. s. (Pardubický kraj)
Krizové kontakty
Aplikace BrightSky
Co aplikace umí?
- Okamžitý přístup k informacím o domácím násilí a možnostech pomoci
- Adresář služeb – vyhledání nejbližších krizových center a poraden
- Bezpečnostní plán – jak se chránit a připravit na krizovou situaci
- Můj deník – bezpečné ukládání záznamů o incidentech (fotky, poznámky)
- Test vztahu – anonymní vyhodnocení rizikových znaků
Jak aplikaci získat?
- Android (Google Play)
- iOS (App store)
Tip pro bezpečí: Pokud aplikaci instalujete na zařízení, ke kterému má přístup násilná osoba, použijte anonymní režim a zvažte skrytí aplikace.
Ambasadoři
Ambasadoři Charty proti domácímu násilí jsou proškolení kolegové, kteří ve firmě působí jako první kontaktní místo pro zaměstnance hledající podporu, radu nebo jen bezpečný prostor k rozhovoru. Nejsou terapeuti ani právníci – jejich role spočívá především v informování, nasměrování a poskytnutí lidské opory.
Co dělají ambasadoři
- Pomáhají zaměstnancům zorientovat se v možnostech pomoci – interních i externích.
- Umí diskrétně odkázat na odbornou pomoc (např. intervenční centra, linky pomoci, specializované organizace).
- Zajišťují bezpečné a důvěrné prostředí, kde se zaměstnanec může svěřit bez obav z posuzování či dalších následků.
- Podílí se na šíření povědomí o Chartě a o tom, jak firma aktivně podporuje prevenci domácího násilí.
Co ambasadoři nejsou
- Nenahrazují psychologickou, právní ani sociální pomoc.
- Nevyšetřují situaci a neprovádějí rozhodnutí za zaměstnance.
- Nezasahují do osobních vztahů – jsou pouze průvodci a opora.
Proč se na ně obrátit
- Poskytnou bezpečný prostor bez hodnocení.
- Pomohou najít cestu k řešení.
- Vše řeší v maximální možné důvěře a diskrétnosti.
Některé ilustrace na tomto webu byly vytvořeny s využitím nástrojů umělé inteligence.
